Meteostanice Dolní Roveň

Halové jevy a jejich vznik.

Halové jevy jsou optické úkazy, které se objevují na obloze kolem Slunce i Měsíce v podobě kol, oblouků a skvrn. Podmínkou pro jejich objevení je přítomnost drobných ledových krystalů v atmosféře, na nichž dochází k odrazům a lomům paprsků. Ledové krystalky se nacházejí v jemných řasových oblacích ve výškách nad 6 km, mohou se však vyskytovat za chladu i v přízemní vrstvě ovzduší. Vyskytují se v mnoha formách, ale pro vznik halových jevů jsou důležité krystalky ve tvaru šestiboké destičky a šestibokého sloupku. Podle toho, zda se světlo od krystalů odráží, nebo jimi prochází a láme se, mají halové jevy vzhled buď bělavý, či s duhovým nádechem. Na fotografii níže vidíte větší množství halových jevů najednou.


Halových jevů existuje celá řada. Některé jsou časté, jiné se objeví jen jednou za několik let. Nejčastěji se objevuje malé halo – světlý kruh o poloměru 22° kolem Slunce a dále tzv. vedlejší slunce, která přiléhají po stranách z vnějšku k malému halu. Vedlejší slunce mají tvar světlých skvrn, často duhově zbarvených. Obvykle se ale vyskytuje jen několik málo halových jevů, řidčeji i více jevů současně.


Podle dlouhodobých pozorování v západní Evropě lze některý z halových jevů pozorovat více než 100 dní v roce. Takové číslo by naznačovalo, že je lze pozorovat téměř kdykoli se na oblohu podíváme, ale výrazných a dobře pozorovatelných halových jevů je pochopitelně méně. Navíc jev může trvat jen několik minut.
Ledové krystalky v atmosféře, na nichž vznikají halové jevy, se vyskytují ve výškách 6 – 12 km v oblačnosti vysokého patra, kde se nacházejí jemné oblaky typu cirrus, cirrostratus, cirrocumulus. Za výskyt halových jevů však vděčíme především oblačnosti typu cirrostratus, která na obloze vytváří jemné bělavé závoje, které sluneční disk nezastiňují (na rozdíl od oblaků nízkého patra, které jsou tvořeny převážně vodními kapkami). Taková oblačnost pokrývá oblohu často před příchodem teplé fronty, a proto mohou být objevující se halové jevy předzvěstí zhoršení počasí a příchodu srážek.
Zatímco v řasovité oblačnosti ve vyšších patrech oblačnosti mohou halové jevy vznikat celoročně, v zimě se mohou objevit za mrazivých dnů i na vznášejících se ledových krystalech v přízemní vrstvě atmosféry (tzv. diamantovém prachu). Nezřídka se tak stává v okolí lyžařských areálů s provozem sněhových děl, která napomáhají vzniku těchto krystalů. V přízemní vrstvě atmosféry se ledové krystalky vyskytují rovněž v arktických oblastech, kde se halové jevy často objevují. Proslulé jsou snímky z výzkumných stanic v Antarktidě.



V tomto obrázku vidíte 22° halo, obě parhelia (tzv vedlejší Slunce) dále pak supralaterární oblouk, Cimkurzenitální oblouk, Horní dotykový oblouk a slabý parryho oblouk.
Na tomto obrázku vidíte fotku značně upravenou. Slouží to k tomu aby se pozorovatel ujistil co vše se mu podařilo vyfotit.
Analýza v černobílém podání kde vše ještě více vynikne.
Zde foto z téhož dne i z popisem.
U nás vzácnější halové jevy. 120° parhelium a parhelický kruh.
Poměrně výrazné halo 22°.
Výraznější pravé parhelium (vedlejší Slunce)
Halové jevy na diamantovém prachu. Nejčastěji se vyskytují v Krušných horách a Krkonoších. Foto mého kamaráda Jardy Fouse

Foto Jarda Fous. (Krušné hory)
Zdroj. ukazy.astro.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *